агнѧ
агнѧ (Altkirchenslawisch)
Substantiv, n
| Singular | Dual | Plural | |
|---|---|---|---|
| Nominativ | агнѧ | агнѧтѣ | агнѧта |
| Genitiv | агнѧте | агнѧтоу | агнѧтъ |
| Dativ | агнѧти | агнѧтьма | агнѧтемъ |
| Akkusativ | агнѧ | агнѧтѣ | агнѧта |
| Instrumental | агнѧтьмъ | агнѧтьма | агнѧты |
| Lokativ | агнѧте | агнѧтоу | агнѧтехъ |
| Vokativ | агнѧ | агнѧтѣ | агнѧта |
Worttrennung:
- аг·нѧ
Aussprache:
- IPA: […]
- Hörbeispiele: —
Bedeutungen:
- [1] junges Schaf; Lamm
Synonyme:
- [1] агньць
Beispiele:
- [1] „азъ посꙑлаѭ вꙑ· ѣко агнѧ по срѣдѣ влькъ“ (Lk 10,3)[1]
Übersetzungen
Referenzen und weiterführende Informationen:
- [1] Slovník nejstarších staroslověnských památek: „агнѧ“
- [1] Elektronický slovník jazyka staroslověnského: „агнѧ“
Quellen:
- ↑ Vatroslav Jagić (Herausgeber): Quattuor evangeliorum Codex glagoliticus olim Zographensis nunc Petropolitanus. Characteribus cyrillicis transcriptum notis criticis prologomenis appendicibus auctum. Weidmannsche Buchhandlung, Berlin 1879 (Internet Archive), Seite 102.
Dieser Artikel wurde von Wiktionary herausgegeben. Der Text ist als Creative Commons - Attribution - Sharealike lizenziert. Möglicherweise können weitere Bestimmungen für Mediendateien gelten.